zpět na úvodní stránku
foto z inscenace

Henrik Ibsen

Heda Gablerová

983. premiéra: 4. dubna 2020

   

režie Tomáš Procházka j. h.

   

Velká scéna

Heda: „Aspoň jednou jedinkrát v životě chci mít moc nad lidským osudem?“ / Elvstedová: „A to snad nemáš?“ / Heda: „Nemám – nikdy jsem neměla.“

Henrik Ibsen

Norský dramatik Henrik Ibsen (1828 – 1906) je považován za zakladatele moderního divadla. Dodnes je velmi populárním autorem, jehož dramata jsou oblíbeným předmětem různých mnohotvárných interpretací. Na jevišti HDJ se tento klasik psychologického dramatu hrál nejvíce ve 40. letech (Stavitel Solness, Paní z námoří, Strašidla, Divoká kachna), naposledy pak v roce 1971 byla uvedena inscenace Divoká kachna. Nikdy se v Jihlavě neinscenovaly jeho vrcholné hry jako Nora (Domeček pro panenky) nebo Heda Gablerová.Příběh Hedy Gablerové je jednoduchý. Dcera vysoce postaveného generála Gablera se po jeho smrti spíše z rozmaru než ze skutečné lásky provdá za mladého nadějného historika Jörgena Tesmana. Po návratu ze svatební cesty se nastěhuje do nového domu, který se pro ni však stává víc klecí než domovem. Navíc čeká s Jörgenem Tesmanem dítě, což Heda považuje za spoutání, které je neslučitelné se způsobem života, na jaký byla zvyklá ještě za života svého otce. Její situace se ještě více zamotává (či prohlubuje) ve chvíli, kdy se ve městě objevuje také její bývalá láska a připomínka starých dobrých zašlých časů, talentovaný Eilert Lovborg, který právě napsal zásadní vědecké dílo...

Je drama Hedy Gablerové bojem o vnitřní svobodu a nezávislost? Touhou po vlastním sebeuplatnění v kontrastu s realitou všedního manželství? Střetem s průměrností a přetvářkou? Nebo příběhem lidského vyhoření a duševní prázdnoty? Dramatem o neschopnosti citu a emocí, kterou léčíme potřebou manipulace – tedy iluzí, že máme alespoň na něco či někoho vliv? Když neovládá/me vlastní život, je jediným p(r)ožitkem ovládat osudy druhých? „Není otázky, které by se byl Ibsen netázal, jako není otázky, na niž by byl odpověděl určitě a rozhodně.“ (F. X. Šalda, Duše a dílo, 1913)

režie Tomáš Procházka (*1989)
Absolvoval divadelní režii na VŠMU v Bratislavě. Při studiu strávil semestrální pobyt na prestižní Rose Bruford College of Theatre and Performance v Londýně se zaměřením na fyzické divadlo a performance. Na profesionální scéně debutoval v Městském divadle v Žilině inscenacemi textů Jeana Luca Lagarcea Som doma a čakám, že príde dážď (2012) a Elfriede Jelinek Zimná cesta (2013). Na festivalu Nová dráma/New Drama 2016 se prezentoval autorským dílem KAFKA.DREAMING, kde si kromě režie vyzkoušel také roli performera. Momentálně působí na nezávislé divadelní scéně, jako režisér se zaměřuje na postdramatické texty a nové interpretace klasických textů. Na jaře 2018 měla v bratislavském divadle Aréna premiéru jeho činoherní inscenace známé opery Tosca.