zpět na úvodní stránku
foto z inscenace

Lenka Lagronová

Svatý Václav

969. premiéra: 20. října 2018

   

režie Rastislav Ballek j. h.

dramaturgie Martin Kubran j. h. a Barbora Jandová

scéna Tom Ciller j. h.

kostýmy Katarína Holková j. h.

hudba Matúš Kobolka

pohybová spolupráce Tomáš Rychetský a Denisa Musilová

představení řídí Eva Finková

napovídá Ivana Kučerová

   

Velká scéna, 1:30, hrajeme bez pauzy

osoby a obsazení

Petr - Zdeněk Stejskal

Jiří - Stanislav Gerstner

Sestra - Alexandra Palatínusová

Ema - Lenka Schreiberová

Premiér - Ondřej Šípek

Otec - Josef Kundera

Tomík - Jan Burda

Historik - Fratišek Mitáš

„Nejde o brnění, nejde o košile, nejde o historičnost! To jsou jenom ozdůbky! Jde o víc! Jde o orientaci! Kašlu vám na drátěnou košili, na Blaník, na přilbu! Chci svatého Václava, který bude vévodit celému Václavskému náměstí. Který bude nejen středem Prahy, ale středem celé země! Chci symbol! Symbol, který někam tento národ povede!“

Petr

náhled plakátu Původní hra nejznámější české dramatičky napsaná přímo pro Horácké divadlo.

„Národnímu symbolu chcípnul kůň, ale jede se dál. Něco se tu děje úplně špatně, něco někdo obrátil hlavou dolů, ale všichni se tváříme, že je to v pořádku“, říká jedna z postav původní hry o Svatém Václavovi. V naší inscenaci nejde o rekonstrukci historické legendy, příběh z pera Lenky Lagronové se odehrává v současnosti, ve které ale není nic časově, chronologicky ani logicky ukotvené, obrazy i místa se prolínají, ze svatováclavské kaple až na mořské dno či do kavárny pasáže Lucerna, kde ještě na začátku hry visí sarkastická plastika Kůň Davida Černého. A podoba pomníku svatého Václava před muzeem na Václavském náměstí se teprve hledá. Z trosek rozbité legendy, kterou někdo obrátil vzhůru nohama, skládá hlavní hrdina – právě povolaný mladý pražský arcibiskup – nový pomník. Jeho úsilí je snahou o pochopení podstaty mýtu a obnovení jeho původního posvátného a státotvorného rozměru. Polemika s nadřazeností světské moci nad duchovní, diskuse s naší současností, zápas o legendu a její dnešní význam a smysl.

foto ze zkoušek

náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky

foto z představení

náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky

Bizarní reflexe české prázdnoty

Josef Mlejnek, Divadelní noviny, 27. listopadu 2018

Horácké divadlo v Jihlavě přišlo – krátce po úspěšné Tisícročné včele – s dalším příspěvkem ke stému výročí vzniku Československa. Slovenský režisér Rastislav Ballek nastudoval hru-esej Svatý Václav současné české dramatičky Lenky Lagronové. Nejde ovšem o žádnou...

přečíst celou recenzi

Patrona patrona České země

Martin M. Macháček, www.pasquil.cz, 11. dubna 2018

ČINOHRA Vedení málokterého „tuzemského“ (a ještě přidám takový ten přídomek „regionálního“*) divadla má tolik odvahy a osloví autorku nebo autora. Častěji spíše k dramatizaci, a to pouze někde, a jestli k novému textu, tak skoro vůbec. Ale věřte, nevěřte, občas...

přečíst celou recenzi

Na představení se také podílejí:

Zvuk Martin Zmrhal a Marek Točík, světla František Dočekal, Jaroslava Chlubnová a David Ševela, rekvizity Radka Slavíková, vlásenky Zdena Černá a Marta Čechová, staví skupina Pavla Severina, vyrobily dílny HDJ malíři dekorací Radek Hubocký a Jan Jiřiště, kostýmy Marie Schwarzová, Hana Vinczeová, Dana Nováková a Petr Vosmek, čalouník Vladimír Vlček, zámečník Josef Bartušek, truhlář Jaromír Přenosil, sklad kostýmů Martina Benáčková, jevištní mistr Jiří Kašík st., stagemanager Tomáš Rychetský.