zpět na úvodní stránku

Jediný život

recenze k inscenaci

Povaleči z kaváren do dolů a továren

J. P. Kříž

Alžběta Michalováse rozhodla tlumočit další naléhavé, tíživé téma. Tentokrát ji zaujal tragický osud básníka Jana Zahradníčka. Jediný život, hru o něm, zejména o skličujících létech v komunistických věznicích, uvádí v režii Michala Skočovského jihlavské Horácké divadlo.

Autorku, nominantku na cenu Magnesia Litera 2015 v kategorii objev roku za sbírku Zřetelně nevyprávíš, zajímají křivdy a bezpráví, i jejich zatím jen nezřetelně se rýsující, ale možné recidivy. V dramatické prvotině Zpráva o zázraku oživila v Divadle U stolu Brno příběh tzv. čihošťského zázraku, a následného umučení pátera Josefa Toufara. Také v 50. letech.

Burcovat odkaz
Zeptejte se lidí mezi padesátkou a sedmdesátkou na jméno Jan Zahradníčkek. Ačkoli patřil do rodiny velikánů Březina, Deml, Čep, Durych, Křelina, Knap, Kalista, Rotrekl, tedy ke katolické linii české literatury, podařilo se moci jeho jméno z paměti vymazat nejdokonaleji. Snad proto, že ačkoli neduživý a nemocemi sužovaný, osobní zápas se zlem nikdy nevzdal. Naopak vzpíral se, jak mohl, až do konce, který přišel krátce po propuštění ze žaláře (1960).

Jakkoli text Michalové vychází z práce Miloše Doležala, publikované v Hostu, ostatně i v Toufarově případě byla inspirována jeho knihou, dramatický tvar má sílu burcovat odkaz i paměť, pokud v nás nechybí hodnoty jako svědomí, lítost, smysl pro pravdu.

Nezřetelné jsou v Jediném životě snad jen epizody otravy čtyř členů Zahradníčkovy rodiny houbami v době, kdy byl v arestu, a následná smrt dvou jeho dcer. Navíc se událost zbrkle prolne s otravou dcer nejcyničtějšího z bachařů svítiplynem. Trochu se to pak plete.

Zlo hraje s pravým bolševickým opovržením k třídnímu nepříteli a s příchylností hlavně k vodce v nejlepším hereckém výkonu inscenace Jakub Škrdla. Dlužno dodat, že jiný dozorce, kterého hraje František Mitáš, pomáhal Zahradníčkovi zachraňovat jeho básně psané v cele.

Básníka v jeho přidané trojjedinosti, snad přesněji ve třech vrstvách jeho osobnosti vzpurné, trpící a pokorné hrají Stanislav Gerstner, Tereza Slámová a Štěpán Tuček. Ten třetí až po mimiku, gesta i typem postavy nejpřesněji, všichni tři s akcentem na Zahradníčkovy fyzické handicapy, které věznitelé nijak nezohledňovali.

Žít pro naději
A ještě jedna chvála: Lenky Schreiberové v roli nešťastné, a přece silné spisovatelovy ženy Marie. Jejich vztah vlastně devět ze třinácti režimem jen za jiný názor nadělených let nuceně na dálku je zurčivou bystřinou naděje, zhmotněné faktem, že pár dnů, kdy vězně pustili na pohřeb vlastních dětí, stačilo, aby se narodila další dcera, Marie Štěpánka.

Chválu zaslouží celý inscenační tým. Scéna Jaroslava Čermáka slouží jako lavice v soudní síni s vyvýšenou „kazatelnou“ prokurátorů lidové demoGracie. Postavené na výšku proměňují se ve vězeňské cely. Nad vším klene se nám už zase cosi neblaze připomínající heslo: Povaleči z kaváren do dolů a továren. Jen ty doly mezitím zmizely.

Dobu někdy zbytečně doslovně (na klopách hábitů prokurátorů skví se srpy a kladiva) dokreslují kostýmy Lucie Šperlové. Zato stejné oblečení všech tří Zahradníčků dokonale vystihuje ujařmenost, porobu i vzdor. Některé básníkovy verše zhudebnili Aid Kid & Kittchen, tedy Ondřej Mikula a Jakub König. Horácké divadlo má další mimořádně kvalitní a sdělnou inscenaci, rázně vyvracející předsudky některých kritiků o divadle na Vysočině.

Horácké divadlo Jihlava Alžběta Michalová: Jediný život. Režie Michal Skočovský, dramaturgie Jaroslav Čermák ml., scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Lucie Šperlová, hudba Aid Kid & Kittchen (Ondřej Mikula a Jakub König). Premiéra 5. května, psáno z reprízy 10. května 2018.

Hodnocení 85%